Tým

Kdo kurz organizuje a proč

Kurz Egon vznikl v roce 2016 pod hlavičkou spolku Rosička. Od roku 2017 je organizován pod Prázdninovou školou Lipnice (PŠL) www.psl.cz , která se již 40 let zabývá zážitkovou pedagogikou pro různé cílové skupiny. Programy pro středoškoláky měly v PŠL vždy své pevné místo. Instruktoři, elévové i spolupracovníci Prázdninovky jsou zkušení pedagogové a terapeuti, kteří mají s prací se středoškoláky bohaté zkušenosti.

Víme, jakou roli v dospívání hraje formování ega, můžeme pomoci vykročit na cestě k dospělosti, dokážeme zprostředkovat poznání, jak na ní vytrvat a dosáhnout tak svých cílů.

 


 

Lukáš („boss“)

Lukáš na gymplu
Matematická třída nejlepšího gymplu v Praze. Jsem okouzlený objevováním matematiky a jiných věd. Taky prvních počítačů a férových mezilidských vztahů. Rodina mě podporuje. Vzorňák. Jsem neurotický a mám vadu řeči. Taneční. Zvládám svůj stud. Opakovaně platonicky zamilován. První
cesty do zahraničí bez rodičů. Na mém milovaném táboře jsem už praktikantem. Listopad 1989 a já v maturitním ročníku. Svět se najednou točí úplně jinak. Zjišťuju, že ho můžu ovlivnit.

 

Lukáš 2018
Zaměstnán na Matematicko-fyzikální fakultě UK, učím matematiku a baví mě kontakt se studenty. Fascinují mne ty aha-momenty, kdy člověk objeví úžasnou novou věc. Kromě toho se na naší fakultě starám o studenty s postižením. Jako vedlejší zaměstnání pro radost provozuju masáže a ve volném
čase už dlouhá léta organizuju zážitkové kurzy, jsem zkušený instruktor. V poslední době se zajímám o kultivaci lidských vztahů a sebepoznání prostřednictvím vědomého doteku a pořádám dotekové večery, které vedou člověka k hlubšímu kontaktu s vlastními emocemi. Rád jdu do hloubky, nacházím podstatu, propojuju zkušenosti z různých oblastí, rád se učím novým věcem. Mám tři děti školního věku a rád s nimi trávím čas.

 

Proč dělám Egona?
Pořádal jsem kurzy pro dospělé, pro integrované skupiny lidí s tělesným postižením a bez něj a v roce 2017 i kurz Egon. Všechny ty kurzy mají mnoho společného, jsou plné těch aha-momentů a zakousnou se člověku hluboko pod kůži. Stejně tak se stalo i na Egonu 2017 a proto jdu s nadšením do nového ročníku a moc se na něj těším.

 

 


Miška

 

Miška na gymplu
Byla jsem v humanitní třídě, čeština i děják mi šly a nemusela jsem se ani moc snažit. Říkali, že jsme budoucí elita, ale to, myslím, říkali všem. Chodívali jsme na kofolu a nachos do divadelního klubu, skáčko byla novinka a my jsme nosili kostkovaný trička. Dojížděla jsem do školy vlakem, kde jsme se s ostatními během těch 28 minut jízdy většinou nadrtili všechno na písemku, na kterou jsme zapomněli. Byla jsem dva roky zamilovaná do spolužáka, on do mě taky, ale řekli jsme si to až na maturiťáku. Aby to nebylo trapný, kdyby to nevyšlo.

Miška 2018
Když už mám volný víkend, jedu na Moravu anebo za Prahu na výlet. Sama s batohem, abych měla čas na vlastní myšlenky. Jsem živelná, upovídaná a veselá. Pracuju jako metodik občanského vzdělávání, což znamená, že se snažím vnášet témata jako odpovědnost, mediální gramotnost a kritické myšlení do škol. Myslím, že jsou všichni studenti chytří a jen záleží na tom, kolik dostanou prostoru k přemýšlení.  Jinak čtu, kreslím, vařím, spím, sjíždím memy anebo se učím swing.

 

 

 

 

Proč dělám Egona?
Mám ráda mladý lidi. Necítím se od nich ještě tak daleko, i když jsou i chvíle, kdy si připadám jako stařešina. Myslím, že dobrý impulz ve správným věku může znamenat hodně. A Egon může být jedním z nejsilnějších impulzů v životě.

 

 

 

 


Jirka

Jirka na střední
Opouštění mého rodného místa. Z vesnice do velkoměsta. Seznamování. Noví lidé. Nový systém. Hledání se. Období bez dohledu rodičů. První piercing. Emo. Petřín. Řízení vlastní ekonomiky. Platonické lásky. Hudba. Metal, rock. Skvělá parta ve třídě. Vymezení vlastních hranic. Taneční. Voda. Nacházení svých limitů. Zábava. První prezentace před publikem. Koncerty. Festivaly. Zlomená srdce. Facebook. Umění být off-line/on-line. Skvělé akce. Radost. Praxe. Můj obor mě baví? Ples. Poslední zvonění. Vědomí, že se o sebe dokážu postarat.

 

Jirka 2018
Jsem typický, občas nepředvídatelný blíženec. Pocházím z malého města ve východních Čechách, kde jsem prožil celé dětství až do odjezdu na střední školu. Jsem milovník přírody, lesů, výletů, čundrů, vodáctví… Povoláním jsem zdravotník. Pracuji v klinické mikrobiologii, kterou jsem si zamiloval na praxi na střední. A stále tomu tak je. K tomu pracuji jako krizový intervent na dětské telefonní krizové lince. Od mala jsem jezdil na tábory, kterých jsem vystřídal spousty. Krátce po maturitě jsem dostal příležitost poznat letní dětský tábor Rosička, kde jsem donedávna působil jako vedoucí oddílu. V současné době si dodělávám odbornost v mikrobiologii. Rád se učím novým věcem. A hlavně rád pracuji na sobě, protože tím můžu jen získat.

 

Proč dělám Egona?
Egona dělám, protože mi to dává smysl. Já sám jsem kurzem pro středoškoláky nikdy neprošel a nyní při tvorbě Egona si uvědomuji, v čem všem mi takový kurz mohl pomoci. Co mi mohl předat, jaké směry mi mohl ukázat, kterými se můžu vydat. A proto dělám tento kurz. Chci účastníkům ukázat možnosti, nabídnout směry. A to vše v nádherném prostředí se skvělými, podobně naladěnými lidmi jak v týmu, tak mezi účastníky. Těším se na společné zážitky, které nás rozhodně neminou.

 


Táňa

Táňa na gymplu
Slovácko. Rodina. Zázemí. Pevná přátelství. Top 5. Kazety. Dopisy. Deníky. Hudba. Motýlci v břiše. První velká láska. Spousta platonických lásek. Zůstávám na gymplu. Volejbal. E-mailová schránka. Hory. Kytara. Davis Cup. Zrod fanouška. Brigády. Taneční. Lyžák. ICQ. Buty. Soudržnost třídy. Třídní dramata. Brusláky. Matematické olympiády. Z praktikantky vedoucí. Tvorba rodokmenu, rodinné příběhy. Plesy. Rock. První mobil. Řidičák. Voda. Dovolené bez rodičů. Maturita. Přijímačky. Radosti. Smutky. Rozmary. Vzrušení. Divokost. Rozhodování. Tvořivost. Tvrdohlavost. Nezdary. Nadšení. Proměny.

Táňa 2018
Jsem děvčica ze Slovácka naplavená do Prahy. Studovala jsem matematické metody v ekonomii a k tomu začala pracovat na Lince bezpečí, největší krizové lince pro děti v ČR. Oba (i tak odlišné) obory si drží mou velkou přízeň už mnoho let. Pořádám tábory, kurzy pro středoškoláky a krizovou
komunikaci pro dispečery záchranných služeb. Lektoruji několik vzdělávacích kurzů zaměřených na sociální dovednosti, rozvoj a sebepoznání a jsem zapojená do projektu preventivního programu pro základní školy. Mám ráda čísla, tabulky, statistiku, šifrování, práci s lidmi, lektorování, dobrou společnost a jakýkoliv sport (minimálně pasivně), svůj rodný kraj a nové výzvy. Potřebuji, aby cokoliv, co dělám, dávalo smysl. Jsem sova.

 

Proč dělám Egona?
Sama jsem absolvovala kurz určený středoškolákům a ráda bych, aby tuto možnost mělo co nejvíc mladých lidí. Předchozí dva ročníky Egona a reakce na něj podporují můj pocit smysluplnosti tohoto kurzu a tím i moji motivaci. Dospívání může být krásné i náročné a přijde mně důležité, aby v tomto věku měli možnost zažít si „dospělejší tábor“. Je to období spousty změn a přibývání povinností – ráda bych středoškolákům skrze Egona nabídla místo a čas pro sebe a bezpečný prostor pro zážitky. Nejvíc se těším na to, jak se budeme vzájemně překvapovat.

 


Kuba

Kuba na gymplu 
Bydlel jsem doma a měl veškerý komfort. Nic moc jsem nemusel. Moc jsem se neučil, měl jsem trojky a to stačilo. Bavily mě jazyky, nešla mi matika. Basket každý den. I o víkendu. Celý školní rok. Můj typický den: snídaně za běhu do školy, chodím pozdě a jsem na to pyšný. Úkoly dopisuju před učebnou. Ve třídě se pořád něčemu smějeme. Ve dvě přijdu domů, hodím tašku pod stůl. Zapnu MTV. Hraju hry na počítači. V šest jdu na trénink, vracím se po osmé. Pak předstírám zájem o školu. Mezi tím vším první brigády. První velká láska. Velké sny. První cigareta a opilost. Od třeťáku jsem frajer. Mám holku. Chodím na mejdany. Všichni ve škole mě znají, hraju přece basket.  Velké věci mě teprve čekají.

 

Kuba 2018
Kuba v roce 2018 dělá práci, která ho baví a naplňuje. Pracuje jako fyzioterapeut. Stará se o dospělé, děti, sportovce. Plánuje s rodinu se svou ženou a psem. Potkat ho můžete na milované chalupě, kde hraje s bráchama na kytaru. Na treku, nadšeného v přírodě. V sauně, jediném místě, kde dokáže odpočívat. Na lavičce florbalové reprezentace, kde hecuje hráče. Kuba si v roce 2018 splní velký sen, který má už od střední školy.  Odjede na zkušenou do zahraničí, do Švýcarska.

 

Proč dělám Egona?
Prázdninovka mi připravila krásné zážitky. Teď chci zážitky připravovat já ostatním. Na gymplu jsem dělal pořád to samé. Býval bych byl rád za jiný pohled, sebepoznání, uvědomění, hlubším zamyšlení nad běžnými událostmi. Středoškoláci mají čerstvý pohled na život, nedělají tolik kompromisů, mají ryzí sny, nenechají se spoutat očekáváním a pravidly. To mě inspiruje.

 

 


Markét

Markéta na gymplu
V roce 1991 nastupuji na 8-leté gymázium. Z jedničkářky trojkařka. Z šedé myšky ta, která často upoutává pozornost kluků, baví ji flirtovat (nejen se studenty), neustále s někým randí. Z hodné holky rebelka, hlavně být proti a dávat všem svůj odlišný názor hlasitě najevo. Od 15 brigády, přes pekárnu do účtárny, umím psát všemi deseti. Kvůli zádům konec se sportovní gymnastikou. Najednou spousta volného času. Hledám. Atletika, plavání, sbor, taneční, plesy. Skaut. Z roverky vedoucí. Můj kluk je na civilce u nás na gymplu jako školník, všechny mi ho závidí. První pusa, milování, nevěra, rozchod. Rozhodování o VŠ, maturita za 9, naprosto pod rodičovským očekáváním, hlavně, že to mám z krku.

Markéta 2018
Hned po promoci jsem se vrhla do vod korporací, kde jsem strávila víc než deset let vedením týmů a projektů. Předloni v létě jsem se rozhodla, že bych svoji energii ráda věnovala něčemu smysluplnějšímu a již rok vedu projekt, který podporuje sociálně vyloučené skupiny a baví mě to a naplňuje, je to radost. Fascinuje mě jak fungujeme, přemýšlíme, co nás zvedá ze židle a nebo naopak co nás nechává ledově klidnými. Proto jsem loni vstoupila do psychoterapeutického výcviku zaměřeného na skupinovou dynamiku a kdo ví, třeba se jednou budu živit jako terapeut. Kromě osobního rozvoje ke svému životu potřebuji své blízké, přírodu, humor a sport.

Proč dělám Egona?
Hraní si, bytí ve skupinách ke mně patří od jak živa. Jsem odchovaná skautem, kde jsem roky působila i jako vedoucí. Na výšce jsem ve volných chvílích začala jezdit jako instruktorka pro Českou Cestu (taková dcera PŠL) a propadla jsem vzdělávání a osobnímu rozvoji zážitkem. Viděla jsem na vlastní oči, jakou změnou prošel můj mladší brácha, když se vrátil z PŠL kurzu pro středoškoláky. Ráda bych něco podobného zprostředkovala i dalším. Mít možnost se zastavit. Zažít bezpečí, kde můžete být sami sebou. Poznat, jací opravdu jste. Vykročit, kam vás to táhne. Dává mi to smysl. Těším se na blízkost, sdílení a společné tvoření.


Adam

Adam na gymplu
Bydlím u rodičů, takže maximální komfort. Pořád přemýšlím, jakým směrem se chci v životě vydat. Na školu trošku kašlu. Strávil jsem půl roku v Americe. Mám nejlepší třídu na gymplu. Vystřídal jsem nespočet sportů a nakonec jsem skončil u cvičení na hrazdách. První kalby. Dlouhé vlasy, pokusy o vousy. Super kamarádi. Žádné povinnosti. Taneční. Plesy. Voda. Super život – nic mi nechybí.

 

Adam 2018
Pořád na gymplu. 🙂

 

Proč dělám Egona?
Sám jsem kurz pro středoškoláky zažil a tak chci předat tento zážitek dál. V mnoha věcech mi to pomohlo a myslím, že pohled z druhé strany barikád mi dá zase něco jiného. Toto období je zásadní v životě člověka, dělá některá zásadní rozhodnutí a je důležité, aby o nich přemýšlel do hloubky. Nejvíce se těším na to, že budu mít možnost ovlivňovat program a už nebudu “jenom” přihlížet.